Nevyžádaná rada začínajícím autorům

Celkem často se mi stává, že mi píšou začínající autoři či lidé, kteří by se začínajícími autory rádi stali. „Jak mám začít psát? Jak vytvořit příběh? Co k tomu potřebuji? Jak by měla kniha vypadat? Kdy můžu rukopis nabídnout?” To všechno jsou otázky, které dostávám, a v následujícím zápisu se na ně pokusím odpovědět. 

Sám sice nejsem žádný S. King, Ch. Paolini ani J. K. Rowlingová, ale něco málo jsem snad už pochytil. Ok? Jdeme na to.

Začneme na začátku. Musíte vědět, o čem chcete psát. Bez toho to prostě nepůjde. Nejednou mi někdo řekl, že by hrozně rád napsal knihu, ale neví o čem. To je něco, co si úplně nedokážu představit. Nechci znít hrubě, ale správně by to přece mělo být naopak. Autoři píší knihy, aby to co vymysleli, dostali do světa, a sdělili ostatním... Nebo ne?
Takže první věc - příběh. Máš ho vymyšlený? Nebo jeho začátek či jinou část? Fajn, dostaň to ven. Otevři PC, na chvíli vyignoruj okolní svět, a začni psát. Co vidí postavy? Co cítí? Co dělají? Já osobně své příběhy vidím jako scény z filmu. Jak by začal takový film? Jaká by byla úvodní scéna? Kde? S kým? Tohle všechno jsou otázky, jejichž odpovědi nám budou tvořit příběh.

Uběhne pár měsíců a tvůj příběh je hotový. Co teď? „No přece ho okamžitě nabídnu nějakému nakladateli, to je jasné,” odpověděla by většina lidí. Tak tady tě zastavím. V žádném případě ho nikam neposílej. A to ještě nějakou dobu. První, co za mě musíš udělat, je vrátit se na začátek a příběh důkladně pročíst. Krom toho, že se musí text zkontrolovat, zda tam nejsou zbytečné překlepy či gramatické chyby, zkontroluj si příběh. Sedí vše, jak má? Nepřijde ti něco zbytečně dlouhé anebo naopak něco neefektivně krátké? Jsou vztahy mezi postavami uvěřitelné? Nepřijdou ti nějaké části naivní? Věříš věcem, které se tam dějí? Opravdu by se to tak mohlo stát? A v tomto duchu pokračovat. 
Při této první kontrole není na škodu přizvat si nějaké betačtenáře - lidi, kteří rukopis přečtou a poté ho s tebou rozeberou. Musí to být ale někdo, kdo ti řekne upřímný názor, a bude umět text skutečně zrecenzovat. Mnozí neví, jak by měla opravdová RECENZE vypadat.

Čtení a úpravy za tebou? „Můžeme nabídnout nakladateli,” říkáš si? Ne. Moje rada - v tuto chvíli text úplně odlož a na knihu vůbec nemysli. Neplánuj pokračování, nedělej úpravy... Prostě to aspoň na měsíc vypusť z hlavy. 

Jakmile tvá pauza skončí, znovu rukopis otevři a celé čtení proveď znovu. V tuto chvíli už bych zkusil oslovit nějaké knižní recenzenty, zda by ti neposloužili jako další betačtenáři. Ať jsou to lidé, co tě osobně třeba ani neznají, a kteří se nebudou bát tvou knihu zkritizovat. Btw kritika je důležitá. Bez ní se nikdo z nás není schopný posouvat a zlepšovat.
Přečti text, počkej na vyjádření betačtenářů, zkonzultuj s nimi vše potřebné, udělej další úpravy, když to bude nutné... Až v tomto okamžiku (za mě) je rukopis připravený k nabídnutí nakladateli. Že je to dlouhý proces? Ano, to je. Ale každému českému nakladatelství přijde minimálně 5 rukopisů týdně. A ty přece chceš, aby si všimli právě toho tvého. Tak nehudruj a ten čas tomu dej.

Než rukopis pošleš, ujisti se, že ti nikde neujíždí odstavce, sedí ti přímá řeč, čísla kapitol a podobně. 

Ale jak to vlastně s nakladateli funguje? Standardně tak, že po nabídnutí textu mají zhruba dva měsíce na jeho posouzení. Pokud autorovi do tří měsíců nepřijde žádná odpověď, považujme ho za odmítnutý.
Je slušné rukopis nabídnout jednomu nakladateli, počkat dva měsíce, a až pak dalšímu. Když by se totiž stalo, že by ho autor poslal dvěma naráz a obě nakladatelství ho přijala, bylo by to celkem nemilé. 

Udělej si seznam. Zjisti, která nakladatelství vydávají české tituly tvého žánru, a zda v současnosti přijímají rukopisy. Pak začni. Někde mají pro přijímání rukopisů formulář, někde obyčejný mail.... Pošli a čekej. Odmítne první? Ok, pošli druhému a čekej. Zase odmítli? No nic. Pošli třetímu a čekej... Pokud je příběh zajímavý, svého nakladatele si najde.

Dejme tomu, že se poštěstí a jedno z nakladatelství ti napíše, že se jim příběh líbí, a že ho chtějí vydat. Krásná práce. Ale zajímá tě, co to znamená? No... Tady už to má každý nakladatel trochu jinak. Ale obecně a v kostce se dá dohromady licenční smlouva, kde se autor a nakladatel domlouvají na počtu výtisků, vazbě, rozdělení zisku apod. Během toho už pravděpodobně bude text u jednoho z redaktorů, který by měl text dočistit, případně proškrtat, místy rozvést, upravit kostrbaté věty.... Co se týče obálky, některá nakladatelství jí s autory řeší méně, některá více. Co jsem zjistil, je to hodně různé.

„Kniha bude vydaná, každý si jí bude moct koupit,” říkáš si? Ne tak zhurta. Kniha bude vydaná, ale bez propagace o ní nikdo vědět nebude. A počítej s tím, že nakladatel do marketingu tvé knihy nic moc nevrazí. Většinou totiž investují do jistých „vyvolených,, či do vlajkových autorů. Takže co doporučuji? Mít na to peníze bokem a propagaci si udělat sám/sama. Může to být článek na databázeknih.cz, propagace příspěvků na instagramu a tiktoku, recenzní články na fantasy webech či nějaká tištěná reklama v samotných knihkupectvích... Bohužel dneska všechno stojí víc, než by mělo, a člověk si to musí skutečně dobře spočítat, aby nakonec neskončil v minusu. Mezi propagaci se samozřejmě počítají i různé besedy, které si autor může zajistit třeba na základních školách.

Samozřejmě se může stát, že o tvůj příběh nikdo z nakladatelů neprojeví zájem. A bohužel je tato pravděpodobnost poměrně vysoká. Odhaduji, že se vydá max 10% z nabízených titulů. Co můžeš dělat pak? No.. Důležité je mít jistotu, že je text opravdu kvalitní. Pokud máš stále vůli a chceš pokračovat, existuje šance, že ti to nějaké nakladatelství vydá za tvé vlastní či dělené náklady. Pokud ani to nevyjde, můžeš do toho jít úplně na vlastní triko. Zajistit si redakci, grafika, tisk, distributora... Je to už finančně náročnější ale ne nemožné. A věřím, že ne z jedné takové knihy se stal bestseller, který před tím odmítlo X nakladatelství.

Toť asi vše. Snad to někomu trochu pomůže. :-)